ID:
Heslo:

Historie klubu

Ač náš modelářský klub nepatří mezi průkopníky plastikového modelářství u nás, existuje v různých podobách již od roku 1986, takže se jistě dá hovořit o historii (což dokládá i vzezření části našich členů, kteří již začínají připomínat muzeální exponáty). Přitom dějinný vývoj našeho klubu v lecčems připomíná historii naší republiky.

   Podobně jako československo vzniklo odtržením od Rakousko-Uherska, tak i prapředek našeho klubu vznikl odtržením od modelářského klubu Liaz Jablonec n.N. Stalo se tak v památném roce 1986 (asi někdy v létě, ale tady bohužel archivní materiály mlčí) a vzhledem k tehdy zuřícímu společenskému zřízení vše probíhalo pod hlavičkou Svazarmu. Zrodil se tak "Klub plastikových modelářů ZO Svazarmu Plastimat", prvním předsedou byl zvolen Pavel Loubek. K šesti "přeběhlíkům" z původního jabloneckého klubu se po veřejné výzvě přidalo dalších sedm nadšenců (dva z nich byli brzy zase vyloučeni) a okamžitě byla zahájena soutěžní činnost. První doloženou soutěží, které se členové klubu zúčastnili, byla dne 30.8.1986 Máchovská hladina v Doksech. Pro později narozené připomínám, že tehdy se soutěžilo výhradně s modely letadel v měřítcích 1:72 a 1:48, výjimečně i 1:32 nebo 1:144, a to pouze v bodovacích soutěžích. Do konce roku pak členové klubu stihli účast ještě na čtyřech dalších soutěžích a mimo jiné se jim podařilo v soutěži družstev získat i putovní pohár ZO Svazarmu Liaz Jablonec, což jablonecké asi příliš nepotěšilo. V rámci propagace a náboru žáků byla uspořádána výstavka modelů, na jejímž základě se sice přihlásilo 10 žáků, ale chyběla pro ně klubovna. Úspěšný první rok byl zakončen výroční schůzí v hotelu česká Beseda, kde proběhly předepsané oficiality včetně podrobného naplánování činnosti na příští rok a následně i burza modelů a hlavně pohoštění.

            V roce 1987 se členové klubu opět pilně účastnili modelářských soutěží a poprvé také uspořádali soutěž vlastní. Soutěž nazvaná "O cenu ZV ROH Plastimat" se konala v tehdejším závodním klubu Plastimatu a byly na ní vyhlášeny seniorské i žákovské kategorie. V rámci propagace pak klub uspořádal v dnes již zbořeném obchodním domě Ještěd velkou (na tehdejší dobu) výstavu modelů, kde bylo ve 14-ti vitrínách vystaveno celkem 82 modelů letadel. V dubnu byli také první dva členové klubu vyškoleni na rozhodčí. V říjnu pak byla konečně získána klubovna v suterénu školy na sídlišti Kunratická, která byla vyzdobena památným obrazem Wellingtonu, původně určeným jako poutač nad vchod do kina (měli se tehdy dávat Nebeští jezdci, ale pak si to někdo ze soudruhů rozmyslel a plakát tak zůstal nepoužit) a mohla tak být zahájena činnost dětských kroužků. V kulturní místnosti školy se pak konala i výroční schůze, což se ale neukázalo jako příliš praktické a tak se všechny další výroční schůze konaly již opět v restauračním zařízení.

            V roce 1988 se opět pilně soutěžilo, klubová soutěž byla tentokráte doplněna i exkurzí na letiště místního aeroklubu. Opět se uskutečnila výstava modelů v obchodním domě, tentokráte se sešlo přes stovku modelů a poprvé byly představeny i modely bojové techniky. V září pak klub uspořádal první z řady zájezdů, a sice návštěvu leteckého dne ve Kbelích, kam se vypravil velmi stylově - jeden z členů si v práci půjčil autobus a jelo se. Protože ale pracoval jako řidič vězeňské služby, byl ten autobus zamřížovaný...

            I v roce 1989 se vše zpočátku vyvíjelo stejně, opět účast na soutěžích, uspořádání hned několika vlastních soutěží (poprvé se zde představila bojová technika, i když jen jako  nesoutěžní výstavka), navíc jsme zabrousili i do oblasti aeroarcheologie, když jsme se vydali prozkoumat místo havárie letounu C-3 na Ještědu. Naposledy se uskutečnila formální výroční schůze, kde jsme si plni optimismu z nastávajících společenských změn pěkně postaru naplánovali světlé zítřky.

            V roce 1990, když v parlamentu zuřily spory o název státu, došlo i k přejmenování našeho klubu. Svazarm zanikl, a tak jsme se stali samostatným subjektem. Po dlouhých debatách byl zvolen název "Spolek přátel letectví", který zůstal zachován dodnes. Takto široce pojatý název navíc dával možnost rozvíjení i dalších aktivit, které přímo nesouvisely s modelářstvím.  Z pochopitelných důvodů došlo i ke změně názvu klubové soutěže, která se v tomto roce uskutečnila jako "Cena SPL a Ing.Mrázka" - podařilo se totiž navázat oficiální spolupráci s W/Cdr. Karlem Mrázkem, který se osobně zúčastnil soutěže (a ještě několika dalších ročníků), povyprávěl o svých válečných zážitcích a osobně vybral model, který obdržel zvláštní cenu. Během roku se členové klubu opět zúčastnili několika soutěží, ale na podzim nás postihla velká rána. Přišli jsme o klubovnu (a tím i o dětské kroužky), ale hlavně o naši oblíbenou restauraci Luna, která podlehla vlně privatizace. Od té doby začalo naše putování po libereckých restauracích, plnících více či méně úspěšně roli naší klubovny.

Někdy v této době vznikly také naše první (a dosud jediné) klubové uniformy - zelené košile pocházející z výstroje policie (přesněji vězeňské služby) s malou nášivkou SPL nad levou kapsou a na levém rameni doplněné barevným klubovým znakem ve zjednodušené formě (na originále má MiG-29 tříbarevnou kamufláž, ale na výšivce je pouze zelený). Tento znak s poněkud matoucím nápisem "Military klub" odkazuje právě na plánovaný širší záběr činnosti klubu.

            V roce 1991 jsme uspořádali veřejnou výstavu a soutěž modelů v sále hotelu česká Beseda, spojenou s modelářskou burzou a stále ještě oblíbeným promítáním leteckých filmů na videu (kdo pamatuje šestou kopii Top Gunu nebo osmou kopii Nebeských orlů, ví o čem mluvím). Kromě účasti na soutěžích uspořádal klub také dva zájezdy, a to na památné letecké dny ve Kbelích (spojeno s exkurzí do Leteckých opraven Kbely) a v Roudnici, kde se poprvé po dlouhé době objevila letadla ze západu. Oba tyto zájezdy se uskutečnily obligátní zamřížovanou Karosou. V tomto roce se členové klubu poprvé zúčastnili seniorského mistrovství republiky (tehdy ještě na základě postupu přes krajská kola), a to hned velmi úspěšně. částečně i díky tomu, že právě v té době byl krátký čas členem klubu i Karel Pádár, který se tehdy (opět) stal mistrem republiky. V rámci rozšiřování činnosti klubu i mimo oblast modelářství jsme tentokrát zabrousili na pole veteránismu a zakoupili "Gáza". Tedy on to vlastně nebyl Gaz, ale Aro, navíc stálo rozebrané v rozpadající se dřevěné kůlně a my ho po odpolednách chodili skládat dohromady. Nakonec se podařilo uvést ho do alespoň částečně pojízdného stavu, ale moc jsme toho s ním nenajezdili. Nakonec jsme ho asi po roce zase prodali a místo toho sehnal Pavel Loubek bojového Tudora Škoda 1101 P. O co to byl proti Aru vzácnější kousek, o to víc byl napaden kutilem a jeho původní tvary se daly jen stěží vytušit. Když po několika dobrodružných vyjížïkách nadšení opadlo, zmizel Tudor na delší dobu v garáži. Nakonec se sice dočkal pečlivé renovace, ale to už jako čistě soukromá akce Pavla Loubka, na které již ostatní členové klubu nenesli sebemenší podíl.

            V listopadu 1991 byla uspořádána první věřejná soutěž v historii klubu. Akce pod názvem "Plastik party" se konala v sále bývalé požární zbrojnice v Liberci. Možná někomu přijde divné, že zdůrazňuji veřejné konání soutěže, ale až do té doby byly soutěže omezeny pouze pro členy modelářských klubů a neorganizovaní se v lepším případě mohli přijít jen podívat, většinou ale ani to ne a bodování se navíc většinou odehrávalo v uzavřené místnosti, kam směli pouze rozhodčí, takže ostatní modeláři se buï věnovali burze, nebo filmům na rozvrzaném videu, případně se šli projít do města.

            V roce 1992 došlo hned k několika zaznamenáníhodným událostem v dějinách klubu. Asi nejdůležitejší z nich byl ve dnech 11. a 12.4.1992 druhý ročník soutěže Plastik party. Soutěž byla poprvé uspořádána jako dvoudenní a konala se v chatě Luž pod vrcholem stejnojmenné hory, navíc s bohatou mezinárodní účastí modelářů z Německa, Polska a Ukrajiny. Zdejší krásná příroda nám všem učarovala, takže zůstáváme Lužickým horám věrni už osmnáctý rok.

Další významnou událostí byla návštěva posledního federálního leteckého dne v Bratislavě. Vzhledem ke značné vzdálenosti a menšímu zájmu účastníků se tentokrát již nejelo zamřížovanou Karosou, ale v cimrmanovském stylu výpravy do Liptákova se naše výprava přesouvala auty, a to sice předsedovou Škodou 105 a Wartburgem 353 Tourist s malou závadou na chladicím zařízení (spotřeba 1 láhev vody na 100 km) a silně náladovými brzdami. Vzhledem k náročnosti výpravy bylo rozhodnuto pojmout akci jako vícedenní, odjezd byl stanoven na noc z pátku na sobotu, příjezd na letiště v sobotu dopoledne, po oba dny sledování letového programu a v neděli odpoledne pak odjezd domů s návratem pozdě v noci. Problém přenocování byl vyřešen velmi nápaditě - po skončení sobotního programu jsme se vydali do beznadějně přeplněného kempu Zlaté piesky, kde se vybraní jedinci oblečení do pracovních oděvů vězeňské služby (nápadně připomínajících montérky leteckých mechaniků) vypravili na recepci a tam jim hned mezi dveřmi přidělili čtyřlůžkovou chatu. Nás osm účastníků zájezdu se tam celkem pohodlně vyspalo, obzvlášť po tom, co se část výpravy rozhodla raději přenocovat v autě.

V říjnu se vybraní členové klubu zúčastnili Mistrovství čR ve Slaném, kde jako doprovodný program pro soutěžící proběhla návštěva letiště v ®atci, kde jsme měli poprvé a naposledy možnost zblízka si prohlédnout legendární MiG-29 a ti šťastnější se dokonce mohli posadit i do pilotní kabiny. Dodnes mám v živé paměti malůvku kočky s vyšpulenou zadnicí a nápisem "Líné svině" na trupu jedné z devětadvacítek, vpravo pod kabinou...

Rok 1993 byl z pohledu činnosti klubu celkem nevýrazný, kromě tradičních účastí na soutěžích a uspořádání dalšího ročníku klubové soutěže na Luži stojí za zmínku snad jen účast na Mistrovství čR ve Vysoké Lípě, které bylo poprvé uspořádáno jako otevřené, a pak také zájezd na 2. ročník Memorial Air Show v Roudnici (tentokrát již myslím normálním autobusem bez mříží). Ke konci roku se ale uvnitř klubu začaly, zřejmě pod vlivem rozdělení státu, objevovat první snahy o rozdělení na dva kluby, došlo také k nové volbě předsednictva, na které byl ve funkci předsedy potvrzen Pavel Loubek, místopředsedy se stali Pavel Dvořák a Miloň Vojtíšek.

Zdánlivý klid pokračoval i v letech 1994 a 1995, členové klubu se i nadále úspěšně účastnili soutěží (včetně MR), pořádali vlastní soutěž na Luži a řešili běžné drobné problémy ohledně dopravy na soutěže, půjčování podkladů a podobně. S blížícím se 10. výročím založení klubu se začalo přemýšlet o tom, jak tuto "významnou" událost oslavit. Nakonec bylo rozhodnuto, že zažádáme o pořádání Mistrovství republiky pro rok 1996. Tehdy se ještě pořádalo mistrovství podobně jako olympiáda - rok předem zájemci zaslali nabídku na pořádání a předsednictvo modelářského svazu pak vybralo klub, který soutěž uspořádá. Pro vybraný klub to byla velká čest a často se muselo žádat několik let, než to vyšlo. Teprve později zájemců o pořádání začalo ubývat a nebýt nejmenované modelářské firmy z Mostecka, tak už dnes můžeme jen vzpomínat. Nám to tehdy ale vyšlo a tak jsme mohli začít s přípravami.

Původně bylo plánováno, že Mistrovství republiky uskutečníme na Luži, ale nakonec bylo z organizačních důvodů rozhodnuto o konání akce přímo v Liberci, a to v hotelu česká Beseda, kde jsme již v minulosti několik soutěží pořádali. Vlastní soutěž proběhla vcelku dobře, bohužel úroveň zázemí a ubytování v tehdy dost zanedbaném hotelu nebyla nijak valná. Vzhledem k vypjaté atmosféře při pořádání soutěže se opět vynořily staré spory uvnitř klubu (vždycky se někomu zdá, že ten druhý by mohl dělat víc - no ono se to někdy jenom nezdá) a celá situace vyústila v rozdělení na dva kluby, ke kterému došlo na konci roku 1996. I přes určité počáteční nesrovnalosti nakonec došlo po vzoru bývalé federace i na dělení "majetku". Nám zůstal název SPL a tradiční místo konání soutěží na Luži. Nově oddělený klub nazvaný 1.KPM Liberec si ponechal název soutěže Plastik party, památný obraz Wellingtona a bohužel také klubovou kroniku. To bohužel neříkám proto, že bych jim ji snad nepřál, ale proto, že skončila uložená ve sklepě, kde do ní natekla voda a téměř kompletně ji zničila. Později se podařilo část záznamů rekonstruovat a přepsat, ale dobové výsledkové listiny a hlavně unikátní fotografie jsou nenávratně ztraceny. Kronika měla totiž rozměr kuchyňského válu, takže do kopírky se nevešla a o digitálních fotoaparátech jsme si tehdy mohli nechat jen zdát.

Na začátku roku 1997 došlo k nové volbě představenstva, předsedou se stal Pavel Dvořák - Hofman, který tuto funkci vykonává dodnes. Účast na soutěžích se zezačátku trochu omezila, ale po nějaké době se opět vrátila na původní úroveň. Také tradiční soutěž na Luži se podařilo udržet, i když ne vždy se všechno dařilo podle našich představ. Někdy v roce 1998 nebo 1999 se nám například stalo, že těsně před soutěží prasklo na sále, kde se soutěž měla konat, ústřední topení a bylo nutné rozkopat podlahu. Když jsme přijeli chystat soutěž, jezdili bočními dveřmi do sálu dělníci s kolečky betonu a pokládali novou podlahu. Chvíli se o nás pokoušely mdloby, ale nakonec se podařilo uspořádat soutěž v náhradních prostorech, soutěžící pochopili naši situaci a nakonec vše dobře dopadlo. Na rok 2001 byly naplánované velkolepé oslavy patnáctého výročí trvání klubu a zároveň desáté výročí pořádání naší soutěže na Luži. Bohužel došlo ke změně majitelů chaty Luž a nám opět začaly problémy. Noví majitelé dávali nepokrytě najevo, že dokud nebudeme mluvit německy a chrastit cizí měnou, tak nestojíme za to, aby nám věnovali pozornost. Došlo to tak daleko, že majitelka chaty, familierně překřtěná na Babu Jagu, chodila po sále a zhasínala rozhodčím nad hlavami silné žárovky, aby šetřila elektřinou. Po těchto zkušenostech jsme bohužel museli zrušit část plánovaných oslav a rozhodli jsme se, že příští soutěž bude kdekoliv, ale jinde. Pro rok 2002 jsme se tedy přemístili do chaty Lužanka o něco níže ve svahu hory Luž. Personál zde byl velmi příjemný, prostředí také, ale chata byla bohužel menší než ta původní. Proto jsme hledali dále a na roky 2003 a 2004 se nám podařilo zajistit rekreační zařízení v Horní Chřibské. Prostory to byly obrovské, bohužel celé zařízení bylo po většinu roku uzavřené a navíc v okolí nebyla vhodná restaurace pro stravování soutěžících. řešení v podobě závodní kuchyně přímo v objektu také nebylo příliš vhodné, korunu všemu pak nasadil problém s vytopením celého rozlehlého objektu v chladném podzimu 2004, kdy kotelník si místo kotle raději hleděl láhve a na pokojích bylo jen lehce nad nulou. Proto jsme se pro další ročníky opět vrátili do chaty Lužanka, kde se i díky mírně klesajícímu zájmu (danému zřejmě také kolizí několika akcí v tradičním termínu naší soutěže) podařilo ubytovat všechny soutěžící. V roce 2006 jsme zde konečně v klidu mohli oslavit další výročí - tentokrát 20 let trvání klubu a zároveň patnácté výročí soutěže Luž (tento tradiční název zůstal zachován i při všem tom stěhování). Zájem o naši soutěž už dále neklesal a naopak stále více soutěžících přijíždí i s celými rodinami a bere soutěž tak trochu jako rodinný výlet. V závislosti na počasí je možné tu během bodování chodit na houby nebo stavět sněhuláky a lyžovat. V roce 2009 se opět začaly projevovat problémy s kapacitou chaty, naštěstí nás ale vyslyšel dobrý duch Lužických hor a zařídil změnu majitelů na chatě Luž, takže od roku 2010 se soutěž opět vrací tam, kde začala.

                                                                        Milan Klouček, člen SPL od roku 1988




© 2024 DMA