14.4.2020Šťakr 1
Říká vám něco název Šťakr 1? Možná si někteří starší vybaví monografii otisknutou v časopise Letectví a Kosmonautika 1980/16. Pod záhadným názvem se skrývá malý jednomístný letounek, který by dnes patřil do kategorie UL a také zkratka jmen jeho autorů, pánů Lubomíra Šťastného a Dobroslava Krejčíka, tehdejších kurzistů VOŠLM v Liberci. Čtveřici originálních snímků Šťakra v prostorách areálu VOŠLM jsem zcela náhodou potkal na Aukru za směšný peníz a bylo jasné, že je musím mít. Detailní snímky ukazují konstrukci, z krytu vystupující karburátory motoru VW pocházejícího z armádního KdF, kolečka zakoupená z nedostatku prostředků v železářství a určená pro kárky, tj. vybavená jen třecím ložiskem atd. Po absolvování VOŠLM si autoři nevalně létajícího Šťakra odvezli do Pyšel nedaleko Prahy, odkud pocházel pan Krejčík. V archivu muzea Pyšely se dochovalo celkem šestnáct snímků Šťakra, včetně těch, prezentovaných i zde. Snímky ukazují, že se Šťakra nakonec podařilo rozlétat, dokompletovat jeho přístrojové vybavení a že se dočkal i finálního nátěru – letounek byl celý bílý nebo snad světle krémový, pouze vzpěry, disky kol, pevná část VOP, kužel vrtule a čelní maska motorového krytu byly natřeny nějakou tmavší barvou (červená, modrá?). Později měl být Šťakr složen na půdě jednoho z členů aeroklubu v Říčanech. Snad v roce 1969 bylo křídlo ze Šťakru odvezeno do sbírek VHÚ, bohužel umístěno v nevyhovujících prostorách a po několika letech pro špatný stav vyhozeno. Jméno Šťakr se v československém letectví objevilo ještě jednou, stroj s pořadovým číslem 2 byl mírně upraveným M-1C Sokol výrobního čísla 212, po přestavbě přeimatrikulovaným z OK-CIP na OK-CLE a s motorem Walter Minor 6-IIIC užitým L. Šťastným pro rekordní lety v letech 1955-57. Pavel Klouček
Tomáš Turek