Tyhle dva snímky se mi objevily v albech tak nějak náhodou. Tušil jsem, že by měly pocházet z Prahy, ale dlouho jsem se jimi nezabýval. Před časem jsem při procházení mé oblíbené stránky Letecká badatelna (mimochodem vřele doporučuji všem milovníkům letecké historie) proklikal všechny Mustangy, ale na tento jsem nenarazil. Ze zbytku USAAF čísla se mi podařilo poměrně rychle dopátrat, že se jedná o stroj 44-72251, přestože někdo odnýtoval kýl SOP s částí čísla. Tento P-51D-20-NA, který s kódovým označením QP-A sloužil Lt. Col. Sidney S. Woodsovi u 334FS, 4FG, 8AF USAAF, byl sestřelen protiletadlovou obranou kbelského letiště 16. dubna 1945. Pilotovi se podařilo na své 68 misi údajně vyskočit na padáku a byl zajat, stroj pak musel dopadnout poměrně hladce (lze tedy uvažovat i o řízeném nouzovém přistání?) a vrak byl převezen na letiště Kbely a zřejmě postupně rozebírán, jak naznačují snímky. Díky tomu můžeme částečně nahlédnout do útrob stroje. Našel jsem ještě jednu fotku kompletnějšího trupu ##WWW=http://www.vrtulnik.cz/ww2/protektorat-kbely2.htm##NAME=ZDE## a pak se mi podařilo objevit jeden snímek tohoto stroje ještě ve funkčním stavu, který přidávám. Zajímavým detailem jsou i kompletní čelní štítky na Arada 396 v pozadí za zbytky trupu. Zatím se mi nepodařilo identifikovat štítek za křídlem, máte někdo tip? Pavel Klouček

Dnešním článkem bych chtěl potěšit severomoravskou sekci našeho klubu SPL. Zcela náhodou mi kolega z klubu Jirka na německém E-Bayi vydražil balíček fotek na předválečné snažení karvinských milovníků létání, převážně bezmotorového. Součástí balíčku byly i čtyři snímky na stavbu stroje, o kterém jsem dosud neměl tušení a jak jsem pátral po kolezích sběratelích a autorech, nejsem v tom zdaleka sám. Stroj na směrovce nese zřetelný nápis KARVINNÁ I., což v podobě se dvěma N odpovídá době předválečné. Tomu odpovídají i další snímky ze série zachycující kluzák Skaut Standard karvinské MLL a další. Tento stroj měl být zřejmě podle provedení přídě motorový s malým tažným motorem a snad jednomístný. Jaký výhled by měl pilot vpřed, si nedovolím odhadnout. Trup je na snímcích dokončen, kostra křídla rozpracována. Zajímavá je kombinace obdélníkové vlajky, kruhového znaku i předpřipravené imatrikulace OK-. Zda se povedlo stroj dokončit, netuším. Pokud by měl někdo jakoukoli informaci či kontakt, který by mohl přinést jakýkoli střípek spojený s tímto strojem či skupinou, nechť se prosím ozve na E-mail pavel.kloucek@centrum.cz.

Ke snímkům na Síbla libereckých parašutistů jsem se dostal díky legendě libereckého létání, panu Prchalovi. Od něj jsem získal také pár základních informací. Síbl byl libereckým výsadkářům přidělen v roce 1957 spolu s novou doskokovou plochou na letišti v Hoškovicích u Mnichova Hradiště. Protože pro Síbla nebyl vhodný terén ani v Liberci, ani v Hoškovicích, byl domovsky umístěn na letišti v Hradčanech u Mimoně, údajně k velké nelibosti tamního velitele, protože se jednalo o civilní stroj na vojenské základně. Liberecký aeroklub měl ve svých řadách tři piloty na C-3 přeškolené. Snímky zachycují výměnu poškozeného motoru v Hradčanech, stroj nese kombinaci armádních znaků na křídlech s civilní imatrikulací OK-ELU na trupu provedenou jemně řečeno amatérsky. Tato registrace se však neobjevila v civilním rejstříku. Bohužel na snímcích není čitelné výrobní číslo pod kabinou, podle kabiny a hřbetu trupu by se mělo jednat nejspíše o verzi C-3A. Drobné úpravy pro výsadky spočívaly v nové stupačce pod dveřmi a plechové ochraně závaží na VOP pro zamezení zachycení padáku. Po dolétání byl Síbl přelétnut na liberecké letiště a tam odstaven vedle hangárů. Snímek s kluzákem Spartak údajně pochází z roku 1960 a Síbl stojí v pozadí. Můj otec vzpomíná, že se záhy stal populární hračkou místní mládeže, protože postrádal jedno z bočních oken a mladší kluci se tímto otvorem byli schopni protáhnout do trupu a „létat“. Po nějaké době o Síbla projevili zájem východoněmečtí filmaři. Síbl byl proto znovu uschopněn a odlétl do Německa, kde si zahrál v nějakém válečném filmu a údajně byl v rámci scénáře také zničen. Přesto se svým přeletem počátkem šedesátých let stal zřejmě posledním létajícím Síblem na našem území. Pavel Klouček

Focke-Wulf Fw 190A-9 v Liberci Podařilo se mi získat kvalitní snímek Focke-Wulfu Fw 190 s krátkým čumákem prokazatelně stojícím před levým z trojice libereckých hangárů (dnes jsou tam jen dva, ten na snímku byl krátce po válce rozebrán a přesunut na jiné letiště). Sken s vysokým rozlišením pomohl s identifikací. Zcela zřejmých je prvních pět čísel Werk Numer: 980 57, poslední číslice je velmi pravděpodobně jednička, v úvahu ale připadá i částečně poškozená čtyřka. Ze zvětšeného detailu je dobře vidět, že první trojčíslí bylo stříkáno přes společnou šablonu s minimálními mezerami, zbylé tři číslice byly dostříkány každá přes svoji šablonu a s výraznějšími rozestupy. Každopádně podle W.Nr. lze určit, že se jedná o verzi A-9 z poslední série vyrobené firmou Dornier ve Wiesmaru někdy v lednu/únoru 1945. Stejný stroj mám zachycený ještě na dalším snímku víc z boku, byť podstatně méně kvalitním. Že bylo v Liberci relativně kompletních krátkonosých Focke-Wulfů po válce povícero, dokládá i foto z nadhledu na vyrovnanou řadu, zřejmě již po částečném úklidu a přetřídění techniky dle typů. Nejspíše se jednalo o stroje ze stavu JG6, někteří pamětníci vyprávějí i o tom, že údajně na sklonku války přeletěla skupina nově vyrobených strojů z ohrožených továren v Německu na liberecké letiště ve snaze zachránit techniku do poslední chvíle. Na stroji (snad) 980571 není patrné žádné označení krom křížů a výrobního čísla, jediným odlišovacím znakem je bílá spirála na kuželu vrtule.. Také zbarvení je provedeno v duchu konce výroby, tj. motor nastříkaný jednolitě od dodavatele, znaky bez lemů, různě zbarvené jednotlivé části. Na snímcích stroji chybí odsuvný překryt kabiny. Po nějakém čase byly Focke Wulfy z libereckého letiště odvezeny Rudou armádou, některý snad nějakou dobu zůstával jako učební pomůcka ve VOŠLM. Ing. Pavel Klouček

První letošní schůze se bude konat v pátek 10.1.2020 na obvyklém místě.

Týden po našem klubovém PLP jsme se vydali s omladinou podpořit PLP naší severomoravské sekce. Protože jsme se na sever Moravy vydali až v sobotu ráno, měli Miloš s Robertem už jednodenní náskok. My jsme se hned po příjezdu přidali a až do pozdních nočních hodin se vesele modelařilo. Ráno jsme se po vydatné snídani opět vrhli ke stolům a naše modelaření končilo až nedělním obědem. Museli jsme se rozloučit a vydat se k našemu severnímu domovu, protože cesta je dlouhá a omladina se musela ještě připravit do školy. Rád bych poděkoval Robertovi a jeho mamce za azyl a vybrané menu a potom Milošovi s Robertem, že se postarali o zdravý vývoj modelářského potěru a puberťáka.